V rámci známých TED Talks expert na kreativitu Sir Ken Robinson kriticky rozebírá způsob, jak vzděláváme naše děti. Bojuje za radikální přehodnocení našeho vzdělávacího systému, tak aby podporoval rozvoj kreativity a bral na vědomí různé druhy inteligence. 

Na celé video v angličtině se podívejte zde. České titulky jsou k dispozici.

Ve svém článku "Smích a humor - nejen dětinskosti" prezentovaném na workshopu na téma humor Počátky profesionálního rozvoje, John Morreall učinil toto pozorování:

"Humor je nedílnou součástí hry malých dětí, stejně jako lidské hry obecně. Když se děti cítí bezpečně a šťastně s ostatními dětmi nebo s dospělými, smích je pro ně tím nejpřirozenějším. Podle jednoho údaje, který po léta koloval ve vzdělávacích kruzích, předškoláci se smějí 200-300 krát denně, zatímco dospělí pouze 15-20 krát denně. Nikdy jsem nenašel spolehlivý zdroj pro tyto čísla, ale vím, že školy - od mateřských po vysoké - systematicky potlačují smích. Dítě s hudebními schopnostmi pošlete ve škole do sboru a dítě s uměleckou dovedností může jít do výtvarného kroužku, ale dítě s dobrým smyslem pro humor je posláno do ředitelny."

"Jedna věc, kterou školy spolu s humorem a smíchem potlačí, je emocionální rozsah. Většina malých dětí má alespoň tucet tváří, ale mnoho dospělých kulhá životem se dvěma nebo třemi tvářemi. Nebo ještě hůře, jen s jednou všestrannou "Professional Cool Face". Vědět, kdy a jak se zapojit do humoru, je součástí emoční inteligence."

"Vlídná slova se mohou stát mocnými motivátory, ale pouze tehdy, pokud chválíte ty správné věci," říká psycholožka Heidi Grant Halvorson v Psychology Today (březen 2013). Chválit něčí schopnost tvrdě pracovat je účinnější než rozplývat se nad tím, jak skvělý je. Výzkum ukazuje, že děti, které jsou oceňována pro svou inteligenci, se při plnění budoucích úkolů tolik nesnaží. Chválit chytrost pěstuje přesvědčení, že věci by měly přicházet samy od sebe - a pokud se tak neděje, děti si myslí, že již nejsou chytré. Nebo si vybírají nenáročné cesty tak, aby se neukázaly jako "podvod".

"Být pochválen za snahu nebo jiné aspekty výkonu, které jsou přímo pod vaší kontrolou, vede k odolnosti, přičemž být chválen za to, že jste chytrý nebo některé další vrozené schopnosti, může vést k pocitům bezmoci a pochybností o sobě samém, když přijdou překážky. Pokud jde o dosahování cílů, ideální je pomoci myslet pozitivně ale realisticky a zároveň chválit tvrdou práci. Když budete chválit za vytrvalost, ti, kteří si myslí, že cesta vpřed bude obtížná, budou investovat více úsilí."

Zatímco děti předškolního věku se mohou naučit recitovat odpovědi na jednoduché aritmetické problémy, je v této fázi mnohem důležitější pomoci dětem pochopit pravidla, která jsou základem pro řešení těchto problémů. V knize The Intentional Teacher, Ann Epstein nabízí příklady, jak mohou učitelé zavádět strategie pro zvýšení raného dětského chápání a používání aritmetiky:

Pomozte dětem řešit aritmetické problémy pomocí používání skutečných objektů.

Například, pokud dítě staví věž ze tří kostek, počítejte je společně s dítětem a ptejte se, kolik kostek by věž měla, pokud přidá další dvě, aby věž byla vyšší. Nahlas se ptejte, kolik kostek by zůstalo v případě, že dítě ji vytvoří o tři kostky menší. Dítě může přičíst nebo odečíst skutečné kostky a díky tomu vypočítat výsledek.

Stimulujte děti pomocí stimulů, které vycházejí z jejich zájmů. Například, pokud dítě nakreslí obrázek psa, uvažujte nahlas, zda by dítě mohlo nakreslit psa, který by byl "dvakrát tak velký" nebo "o polovinu menší."

Povzbuďte děti, aby uvažovaly o daném aritmetické řešení, spíše než jim říkat, jestli odpověděli správně nebo špatně. Když děti nedokážou problém vyřešit (když ještě nejsou frustrovány), nebo dají chybnou odpověd, odolejte pokušení odpovědět za ně nebo je opravit. Místo toho dávejte připomínky nebo klaďte otázky, které je podněcují, aby přehodnotily svá řešení.